Čestná rada

Čestná rada podporuje Institut a pomáhá jej reprezentovat navenek.

Členové jsou:

Václav Havel (1936)
Český dramatik, esejista, disident a politik. Byl devátým a posledním prezidentem Československa (1989–1992) a prvním prezidentem České republiky (1993–2003). V 60. letech 20. století působil v Divadle Na zábradlí, kde jej proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době Pražského jara prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po vojenské invazi států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích Charty 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době vedle dalších divadelních her také napsal vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978). Po vypuknutí Sametové revoluce v listopadu 1989 se Václav Havel stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Podporoval směřování země k parlamentní demokracii a do politických struktur západní civilizace, dovedl ji do NATO. Prosazoval také přijetí České republiky do Evropské unie, jehož bylo dosaženo v roce 2004.

Stuart Eizenstat (1943)
Partner v advokátní kanceláři Covington & Burling, Washington, D. C. a stratég v APCO Worldwide. V letech 1977 až 1981 poradcem prezidenta Jimmiho Cartera pro vnitrostátní záležitosti a ředitel týmu pracovníků zabývajících se touto problematikou v Bílém domě. Za kadence Billa Clintona sloužil jako zástupce ministra financí (1999-2001), náměstek ministra zahraničních věcí pro záležitosti ekonomické, obchodní a zemědělské (1997-1999), dále jako náměstek ministra obchodu pro záležitosti mezinárodního obchodu v ITA (International Trade Administration) (1996-1997). V letech 1993-1996 působil jako velvyslanec Spojených států v Evropské unii a spolu předsedal EABC (European-American Business Council). Během své kariéry, také jako zvláštní zmocněnec pro záležitosti holocaustu amerického ministerstva zahraničních věcí, sehrál klíčovou roli v kampani za restituci sociálních a majetkových práv přeživších a obětí holocaustu. Jeho kniha Nedokonalá spravedlnost je důležitým zdrojem informací o této kampani.
Simone Veil (1927) Francouzská právnička a politička. Za kadence Valéryho Giscard d´Estainga byla ministryní zdravotnictví. Dále sloužila jako prezidentka Evropského parlamentu a členka Konstituční rady Francouzské republiky. Jakožto přeživší koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau byla zvolena čestnou předsedkyní francouzské Fondation pour la Mémoire de la Shoah.

Elie Wiesel (1928)
Prozaik, esejista, dramatik, filozof, humanista, politický aktivista a náboženský myslitel. Pochází z Rumunska. Prošel koncentračními tábory Auschwitz II – Birkenau a Buchenwald. Po válce odjel do Francie, kde studoval na Sorbonně a poté se živil jako novinář. V roce 1958 vydal svoji první knihu – Noc – novelu, která popisuje jeho zážitky a zkušenosti z koncentračních táborů. Celkově napsal přes čtyřicet knih. V současnosti žije v USA a přednáší humanitní vědy na univerzitě v Bostonu. V roce 1987 založil, společně se svojí ženou Marion, Nadaci Elieho Wiesela pro humanitu (Elie Wiesel Foundation for Humanity). V roce 1996, společně s Václavem Havlem a Yoheiem Sasakawou, založil „brainstormingovou“ konferenci Fórum 2000. Angažuje se v propagování odkazu holokaustu. V roce 1986 mu byla udělena Nobelova cena míru za dlouholetou aktivitu v boji na obranu lidských práv a za uměleckou tvorbu.